J A N A B A B I N C O V Á

Narozena 18. 10. 1977

Studia:
2002–2006, FaVU VUT Brno, ateliér Malba III., doc. MgA. Petr Kvíčala (MgA.)
1997–2002, PdF UP Olomouc, výtvarná výchova – němčina (Mgr.)
1992–1997, SHŠ Světlá, Velké Meziříčí, management cestovního ruchu

Zahraniční stáže:
2007, residenčni pobyt v Kuenstlerhaus Schafhof, Freising, Nemecko / 3 měsíce/
2004, Universidad des Bellas Artes, Cuenca, Španělsko

Samostatné výstavy
2007, FLOWER-POWER, internetová galerie Perkof
2006, THE WORLD IS MINE…AND YOURS, Městská knihovna Vyškov
2006, THE BEST OF, Galerie T.I.C., Vyškov
2004, DECODE IT, Galerie Caesar, Olomouc
2003, JABA&MUTANT, Galerie Půda, Český Těšín (s Jaroslavem Matulou)
2002, V.I.P., Hořící dům, Olomouc (se Zuzanou Ryšánkovou)

Společné výstavy
2007, Výstava Petra Kvíčaly a studentů, Divadlo Reduta, Brno
2007, Ruční Pila, výstava studentů Aeliéru malířství 3 Petra Kvíčaly, Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí
2007, Alle Neun, Galerie in Schafhof, Freising, Německo
2006, The&, výstava diplomantů FaVU VUT Brno
2006, 15 let Katedry výtvarné výchovy PdF UP Olomouc, výroční výstava
2004, COLORMAKERS – výstava skupiny, klášter Plasy
2003, WORKSHOP, Galerie zámku Valašské Meziříčí
2003, Malba 3 – Výstava ateliéru Malířství III. FaVu VUT Brno, Městské divadlo Brno
2001, Výstava studentů Katedry výtvarné výchovy PdF UP Olomouc, Galerie Výpad

Jednoho dne otevřela Jana Babincová těžkou rezavou branku a vstoupila do zahrady. Tu zahradu zrovna nehlídal zlomyslný kocour, a tak se mohla volně procházet. V té zahradě byly květiny a vázy. Květiny roztodivných tvarů, které se normálně nevídají i květiny docela běžné, zarostlé plevelem. Byly tam fialky, tulipány i další, pro které nemáme česká jména. Také na vázách byly rostliny - ty byly vymyšlené a podobaly se představám toho, kdo vázu zhotovil. Jana si všechno dobře zapamatovala a po návratu domů si něco z toho zkoušela namalovat. A šlo jí to. Pak se do zahrady vracela častěji, a vždycky si něco odnesla. Obrázek, pohlednici, pár větviček a kvítků jako dárek pro někoho blízkého. Ona to nebyla kouzelná zahrada od Jiřího Trnky, ona to byla zahrada ze století jednadvacátého, a tak tam jednou nalezla i pohozené obrázky od nějakých kluků dělané na počítači. Sebrala je - a také tam byly květy! Trochu vybledlé, neboť na papíry již pršelo a předtím pálilo sluníčko. Na konci zahrady rostly i keře a odkvétající stromy. Při jedné návštěvě objevila v tom hájku i jezírko. Nebála se, a začala chodit do zahrady i v noci, a to jsou květiny vidět jen při úplňku, když nejsou mraky...

Tak by se v příběhu mohlo pokračovat. Víme, že Jana Babincová již nechodí do zahrady, a že doma má jen pár střepů z rozbitých váz na památku. Jsou na nich různě stylizované rostliné motivy. Stylizace! To slovo by šlo použít pro charakterizování jejích obrázků - jsou malé a tvoří celkem pěknou řádku, jsou tajemně pestré i s omezenou tlumenou barevností. Jak kdy. Tvoří výstavu-herbář. Od popisnějších anatomií úponků, listů a soukvětí, navyjímaje jejich řezy a studie vnitřní tkáně, až po abstraktnější odvozeniny blížící se dekoracím (motivy z váz a počítačových tisků). Jsou různorodé, vonící a křehké. Berme je jako pozvánku do tajemné zahrady za rezavou brankou.

Petr Kožíšek