O N D Ř E J K O P A L
narozen 9. 8. 1974 v Liberci
Studia:
v roce 1996 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru
Jiřího Davida a Stanislava Diviše (1996-2001)
2002 diplomová práce v ateliéru malba II. pod vedením Vladimíra Skrepla
2002 tříměsíční pracovní pobyt v Egyptě
2004 tříměsíční pracovní pobyt ve Venezuele
2005 tříměsíční pracovní pobyt v Indii
Výběr z výstav
1996 Galerie Felixe Jeneweina, atelierová výstava Jiřího Davida a Stanislava Diviše, Kutná Hora
1998 Galerie AVU, název výstavy: Zelená (skupinová výstava), Praha
2001 Galerie Václava Špály, název výstavy: První a poslední (skupinová výstava bývalých s2006 (stálá expozice české malby 1985-2006) Galerie Wannieck - galerie současného umění, Brno (ze sbírky Richarda Adama)
2006 Galerie Rudolfinum, název výstavy: Akné, Praha (ze sbírky Richarda Adama)
Samostatné výstavy
2004 Palác Syner, název výstavy: Isla La Parada, Liberec
2006 Galerie A. M. 180, název výstavy: ZIG ZAG, Praha
Ondřej Kopal tvoří v ucelených sériích, které jsou vždy obsahově jednotné a jasně čitelné, a po formální stránce k nám hovoří jazykem s přesně vymezenou strukturou, jazykem s přesně volenými výrazy. Používá vždy jen některé možnosti z pestré palety malířských postupů, které je schopen používat. Tak v jedné sérii vidíme téměř geometrické konstrukce sportovců v omezené barevné škále na černém podkladě (Diplomová práce 2001-2002). V jiné sérii (C.A.S.C.A.D.A 2003) jsme svědky uvolněného expresivního rukopisu a citlivého zacházení se sprayem. V souvislosti s tvorbou Ondřeje Kopala je třeba zmínit, že některé jeho obrazové cykly vznikají jako bezprostřední reakce na prožitky při cestách v zahraničí, například ve Venezuele, v Indii, v Egyptě. Plenérové práce menších formátů ze série Egypt jsou rychlým záznamem krajiny, malovaným na karton použitý z rozřezaných krabic s potiskem.
Když prozkoumáme Kopalovu tvorbu od dob studií na AVU u Jiřího Davida a Vladimíra Skrepla až do dnešních dnů, vidíme, že pocitově se pohybuje ve dvou rovinách. Do roviny první patří plátna s konstrukcí vizuálních prvků, zajímavých svojí skladbou a vzájemným propojením (Diplomová práce a poslední obrazy R. D. B. Louny 2007). V rovině druhé nacházíme obrazy opírající se o realistické zpodobnění s určitou dávkou stylizace. Zde sleduje Kopal emoci, krásu, atmosféru místa, duchovní prožitek. Mám na mysli čistou krásu křehké přírody - exotické květiny, ptáky na pobřeží, neusínající vodopády, klikatě tančící motýli... Zatímco velkolepá a zároveň skromná krása architektury sakrálních staveb Indie je budována téměř pokaždé jemnou barevnou linkou, u krásy a elegance filmových hereček se skvěle potkává tato jemná barevná linka v harmonii se sprayem a s expresivně řešenou plochou. Každý tento obraz je laděný podle herecké role, filmu a osobnosti do trochu jiné polohy: nostalgie, napětí, smyslnost...
Kompozičně je zatím nejsložitější soubor jeho posledních obrazů, které prezentoval tento rok v pražské Galerii A. M. 180 a v brněnské Galerii Provázek ve vestibulu divadla Husa na provázku. Užívá v nich už nepřeberné množství prvků a rukopis těží ze zkušenosti několika předcházejícíh sérií. Nacházíme na nich trochu nečekaně kromě krajin různá technická zařízení a dopravní prostředky - auto, vzducholoď, ponorku.
Někdy současně s obrazovou sérií Ondřej Kopal vytváří i drobné objekty, instalaci nebo sochu. Ty se však jeví pro linii jeho tvorby jako málo určující, mnohem větší sílu ukládá do průzračných pláten přírodních motivů, do střízlivě stavěných kontur obličejů nebo chrámů, do hutných plenérových skic.
Petr Kožíšek